Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sokolské Brno 2010

6. 6. 2010

FOTO !

Na Sokolské Brno jsme se těšili už od září 2009. Od ledna 2010 jsme začali pozvolna nacvičovat hromadnou skladbu Pro radost, za kterou děkujeme Radce a Květě. Dlouho očekávaný okamžik nastal v pátek 4. června, kdy byl odjezd do Brna z Hlavního nádraží v Jihlavě, kde jsme měli sraz přesně ve 14.20, a kde se nás sešlo celkem 13 ( 10  kusů cvičenek + 3 kusy doprovod z toho 2 rodu mužského). Iva měla dorazit do Brna sólo a taky nám  bohužel odpadla  Hruštička. Vlak měl neprozřetelně zpoždění 30 minut, což způsobilo, že děvčata z dlouhé chvíle snědla veškeré zásoby jídla, které jim měly vydržet až do soboty ! Cesta vlakem proběhla naštěstí v poklidu.  První zážitek v Brně, který nás čekal byl zážitek roku -  jízda tramvají, z které byly zvlášť menší holky úplně hotový.

Základní škola Antonínská, naše útočiště, která měla být  otevřena od 16.00 hod., už při našem příjezdu praskala  ve švech, neboť velmi akční školník tam  ubytovával již od rána kde koho. Takže nakonec tam bylo dvakrát víc ubytovaných, než bylo původně přihlášených. My jsme se museli tísnit v 5 A. Z pátka na sobotu to ještě ušlo, ale ze soboty na neděli k nám přibyly ještě holky z Telče, takže se  z nás nakonec staly sardinky – ve třídě nás spalo  celkem 34. Po příjezdu, když jsme si prohlídli školu a zopakovali vyjmenovaná slova, jsme vyrazili do centra na procházku. Počasí bylo velmi slunečné a Brno krásné. Centrum jsme našli celkem snadno, akorát když se Kokoska a Ivetka ptaly kolemjdoucích,  kudy se dostaneme k metru, ťukali si domorodci na čelo a kroutili hlavama. Pro holky to bylo kruté zjištění !

Cestou jsme také využili příležitost a zapojili se do demonstrace proti zákazu zpěvu a hraní na ulici. Demonstrovali jsme velmi urputně a dokonce i finančně podporovali pouliční muzikanty. Při této příležitosti jsme se dověděli že : „ KALIT SE - CO ? MUSÍ !“
Na náměstí Svobody nastal vytoužený rozchod, který znamenal utrácení penízků, lízání zmrzliny a také máchání se v kašně. Zpátky do školy jsme se museli svézt tramvají – holky to ještě nepřešlo !

Večer když dorazila také Iva, vydali jsme se všichni  na ohňostroj, který jsme pozorovali s mnohými  Brňáky na Špilberku. Ohňostroj byl prostě ohňostroj – zablikalo několik světýlek udělalo  to bum, bum a všichni z toho byli hotoví. Mimochodem na Špilberku SODOMA GOMORA. Zpátky pěšky – žádná tramvaj !
Večer netekla voda – pohroma. Navíc spadl Lucince do záchodu účastnický odznak !! Ale následně byl úspěšně  zachráněn !

V noci chrápání, ke kterému se nikdo nechtěl přiznat.

Ráno už voda tekla – hurá.

Na snídani dlouhá fronta a jídelna stále zavřená, nervozita začala stoupat, jelikož za 40 minut jsme měli být na seřadišti na druhém konci Brna. Když nejmenovaná osoba se vydala na průzkum, proč se fronta nehýbe, a proč se jako nevydává snídaně, vzala za kliku a kupodivu se ocitla v jídelně, kde kuchařky čekaly a divily se proč nikdo nejde na snídani. Tento úspěch byl oceněn slovy jednoho bratra seniora „Ty jsi dobrá !“ a začala tlačenice u okýnka.
Snídaně - chléb, sýr, salám.

Pak nás čekala cesta na hřiště VUT, kde nám v 7.40 začínala zkouška, která se z větší části skládala z čekání a řazení a  nácviku choreografie. Děvčatům to šlo (až na malé výpadky, které způsobilo horko) jako vždy skvěle.

Po zkoušce jsme se vypravili znovu do centra, kde na náměstí byla výstava historických autobusů a tramvají – což bylo zvlášť pro nás pamětníky velmi zajímavé a nostalgické. Holky to nějak zvlášť nezajímalo – nejvíc je opět zajímala voda v kašně ! Přínosná, co do přísunu energie, byla návštěva cukrárny U Čtyř mamlasů. Před obědem jsme se šli ještě podívat na přehlídku pódiových skladeb do sokolovny Brna I. Přehlídka byla moc,moc, moc pěkná, proto jsme ji absolvovali ještě jednou  ve večerních hodinách, kdy se opakovala.

Na oběd se už všichni velmi těšili i do jídelny jsme se dostali na první pokus – to uzený s bramborovou kaší za to opravdu stálo, ale porce byly tak malé, že jsme zprvu mysleli, že se jedná o předkrm, ale když stále nic dalšího nenásledovalo, odevzdaně jsme se vydali hledat nějaké ty zbytky včerejších svačin v našich zavazadlech. Po obědě jsme relaxovali povalováním se ve třídě a čmáráním po tabuli. Pak, abychom zapomněli na hlad, jsme se městskou dopravou vypravili do Olympie. Tam jsme potkali Tomáše a hned jsme si s ním zadováděli na Air traku a dalších sportovních stanovištích. Byli tam i naši dorostenci a předváděli na Air tracku svoje výkony tak,  že se kolemjdoucí nakupující maniaci zastavovali a chtěli si to hned také zkusit. Samozřejmě jsme museli přetrpět také bezcílné bloumání  po obchodech, které si holky vynutily !! Před Olympií nás velmi zaujala fontána s tryskajícími prameny, do které jsme se všechny bezhlavě vrhly a osvěžovaly svá rozpálená těla do té doby, dokud nás správce nevyhnal. Petík s Martinem jen nevěřícně přihlíželi. Bohužel některá děvčata se osvěžovala tak usilovně, že z nich pak tekla voda proudem. Kokos byla úplně promočená na kůži, ani ždímaní a sušení na sluníčku jí nepomohlo. Bohužel musely jsme s ní nakonec  navštívit místní WC a po vzoru mistra Beana ji celou usušit v sušáku na ruce. I když se velmi zdráhala, nakonec se to  alespoň částečně podařilo. Akorát se budeme muset teď delší dobu Olympii vyhýbat. Za asistenci při sušení  patří velké poděkování Ivetce a Ivě ! Cestou z nás trochu ještě kapalo, ale do autobusu nás kupodivu pustili.
K večeři opět předkrm - guláš s rohlíkem. Tak jsme se zásobili alespoň těmi rohlíky.
Večer znovu již zmiňovaná přehlídka pódiových skladeb a velký holky se vydaly do čajovny, údajně prý na čaj.

V nočních hodinách jsme si ještě zahráli na schovku v blízkém parku. Schovku mají děvčata i chlapec  velmi v oblibě, a kdyby se park nezamykal, tak ji tam hrají snad dodnes. Největší úspěch měl Petík. Když se omotal na větev kolem stromu, tak Iva neměla šanci ho najít, akorát my ostatní jsme se váleli smíchy, když tam ještě po deseti minutách visel a vypadalo to, že každou chvíli spadne. Nejmenovaná osoba si pro změnu za skrýš vybrala lavičku, kde se uložila a nedutajíc vyčkávala - dřímala,  ale  hledající Kokoska ji úplně ignorovala v domnění, že se tam válí jakýsi bezdomovec !!
Večer nás čekalo sardinkování do spacáků. Lucka K. se sprchovala Alpou.

Ráno tradiční chaos, snídaně,  balení, úklid třídy a úprk na stadion, kde se měla odehrát generálka, kterou jsme, oproti cvičencům  jiných skladeb, zvládli na poprvé. Ta děvčata jsou opravdu velmi šikovná. Akorát sluníčko tak hřálo, že jsme  vzpomínali na nedávné chladné dny a přáli si, aby se na chvíli schovalo. Zkoušky i vystoupení se z větší části skládalo především z řazení a nekonečného čekání, ale děvčata to vše vydržela. Chvíli si krátila  opalováním, políváním se vodou,  plácáním se diadémem a hledáním nudy v Brně. Děkujeme naší morální podpoře Petíkovi a Martinovi za neustálé zásobování červenou limonádou !!!

Po generálce nás čekal oběd v místní menze, kterému předcházel incident se ztracenými stravenkami. Nejdřív jedna stravenka přebývala – tak jsme ji věnovali našemu fotoreportérovi, aby se jako taky pořádně najedl, když přijel kvůli nám. Pak se zjistilo, že Tereza H. nemá stravenku, což prohodila jen tak mimochodem. Po zdrcujícím výslechu z ní vylezlo, že ji asi odevzdala při snídani. Stravenka fotoreportérovi byla odebrána a věnována Tereze. Mezitím vypukla panika u Kiki, že taky nemá stravenku – prohledala všechny věci, vysypala celý svůj batoh (mimochodem Kiki = největší zavazadlo a půl domácnosti s sebou !), stravenka nikde. Půlka stravenky věnované Tereza  připadla teď i Kikině – jen ať se děvčata rozdělí, bylo rozhodnuto!  Nakonec  se Jana Kikině nabídla, že se jí podívá ještě jednou do peněženky, že vždycky všechno najde, že je tím vyhlášená !. A opravdu, stravenka byla tam !! Při čekání  v nekonečné frontě na oběd pak zjistil Petík, že nemá stravenku, kterou do té doby držel v ruce ! Po prohledání všech kapes a děr, začalo pátrání po menze a smíření s tím, že bude bez oběda a nikdo se sním opravdu dělit nebude ! – Ale stravenka naštěstí včas nalezena na schodech. Následně nejmenovaná osoba už s obavou nenápadně vyslovila, že nemá stravenku, ale ukázalo se, že to byl  jen planý poplach. Ještě, že jsme nakonec  všichni  stravenku měli, jelikož u okýnka stála velmi přísná nekompromisní výběrčí stravenek. Oběd byl velmi dobrý a v dostatečném množství – kuře s rýží. Fotoreportér měl klobásu v bufetu – tímto se mu velmi omlouváme !

Po obědě zahájení hlavního programu, který jsme s napětím sledovali a  konečně nejhezčí vystoupení dne - skladba Pro radost. Děvčata opět vše zvládla na jedničku.
Po skončení vystoupení jsme zahájili rychlopřesun na vlakové nádraží, který byl celkem náročný, vzhledem k tomu, že ho zahájilo i všech ostatních 2 000 cvičenců. Opět jsme se stali sardinkami, tentokrát v tramvaji. Ale důležité je, že vlak jsme stihli a paní v pokladně na nádraží u prodeje jízdenek se ptala, jestli se náhodou nekoná nějaký sokolský slet či co, že všude só samí Sokoli.
Cesta vlakem uběhla velmi rychle, ani jsme si odpočinout nestačili i když některé na chvíli přemohl spánek  a Terku zase přemohla Tatranka.
Do Jihlavy jsme sice dorazili – hladoví, špinaví, zpocení, žízniví – ALE SPOKOJENÍ !

 

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Sokolské Brno 2010

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář